Nezávislá
Profesní
Odborová organizace
Výkonných umělců

Zpráva o účasti na jednání FIA 3. 10. 2010

Zástupci evropských členských zemí FIA se scházejí na společném jednání vždy dvakrát ročně v některé z členských zemí. V několika posledních letech se jednání konala obvykle v souvislosti s projektem FIA, který financuje Evropská unie. Projekt Sociálního dialogu byl vloni ukončen a nahradil jej projekt Gengerové rovnoprávnosti, iniciovaný severskými zeměmi a Velkou Británií. To nám umožnilo snížit náklady spojené na ubytování a cestovné, keré se částečně financovaly z evropských peněz.  Za uplynulou sezonu jsme se sešli v Londýně v listopadu 2009 a v Bruselu v červnu 2010. Zpráva o bruselském jednání je na našich webových stránkách, proto budu referovat spíše o všeobecných závěrech, souvisejících s naší účastí.

Projekt genderové rovnoprávnosti v oblasti pracovních příležitostí, který při letošních jednáních dominoval, měl ohlas především v zemích, které projekt iniciovaly. U nás nebylo možné najít kolegyně, které by se jej aktivně účastnily. Možná proto, že v naší zemí neexistuje dostatečný pocit diskriminace pokud jde o množství hereckých příležitostí a sociálního zázemí pro udržování rodiny. Našel jsem pouze dvě kolegyně, které toto téma zajímá. Ani jedna z nich ale neměla volný termín pro účast na jednání, proto ty, kdo tato otázka zajímá, odkazuji na webové stránky FIA.

Jak uvádím ve výše zmíněné zprávě, letošní jednání se zabývalo otázkami, které nepřišly na pořad jednání našeho prezídia, což je de facto častý úkaz, který má řadu příčin. Hlavní z nich je asi fakt, že zatím necítíme potřebu se jimi zabývat. Navíc nás k tomu ani nenutí tlak zdola, od členské základny. V současnosti je to především otázka statusu umělce, s nímž úzce souvisi postavení umělců ve svobodném povolání.  Vzhledem k tomu, že jejich počet roste nejen v Evropě ale i u nás, /díky tomu, že v několika divadlech už byly nahrazeny zaměstnanecké smlouvy smlouvami o dílo/, je to otázka, která zřejmě začne trápit i herce u nás. V Evropě roste tlak, aby umělci ve svobodném povolání získali stejná práva jako umělci zaměstnaní. Souvisí to se Zákoníkem práce, který např. nedovoluje, aby si umělec odečítal příspěvky své profesní organizaci od daní, neuvádí povinnost zajistit v pracovní smlouvě pojištění při pracovním úrazu, mateřskou dovolenou, příspěvek zaměstnavatele na důchodové pojištění,  a co je snad nejpodstatnější, umělci ve svobodném povolání nemají podle legislativy ani právo  vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy, jako to mohou zaměstnaní umělci.

V rámci probíhajícího projektu EU o sociálním dialogu v audiovizuální oblasti, z jehož výboru jsem před časem odešel proto,  že ani přes snahy FIA se nepodařilo přimět k účasti české komerční televize, jsem se /v souvislosti s jednáním v Sofii 30. 9./ znovu pokusil požádat FIA, aby zaměstnavatelská organizace EU přiměla české komerční televize k účasti, ale opět marně.  Ředitelé těchto televizí neodpovídají na dopisy. Je to logické, protože u nás necítí žádný tlak od těch z kolegů naší profese, kdo s nimi spolupracují. Zahraničí může pomoci, ale nemůže samo tlak iniciovat.

Dalším problémem jsou otázky související s krátkou kariérní činností u tanečníků, která obvykle končí mezi 40. a 45. rokem, s pomocí přechodu k jiné činnosti, i důchodovým zabezpečením. V této souvislosti vznikla při FIA pracovní skupina, která se bude těmito otázkami zabývat, přihlásil jsem do ní i HA, agendu má v prezídiu kolega Vladimír Nečas.  V taneční oblasti dosáhla FIA zajištění minimálních podmínek pro umělce pracující v zahraničí. Jsou platné nyní ve všech členských zemích EU, tedy i pro nás.

FIA také vynakládá značné úsilí na zlepšování bezpečnostních podmínek při výkonu našeho povolání. To je otázka, která dosud nikdy nepřišla na pořad našich jednání, ani nebyl zájem o seznámení se s těmito materiály.  Problém s úrazovým pojištěním těch, kdo pracují na smlouvy o dílo, je proto podle mého názoru základní.

Měli bychom začít jednat i o další iniciativě FIA, týkající se direktivy EU o pracovní době tak, aby byl zohledněn fakt, že v našem povolání neexistuje pravidelná pracovní doba a velkou část práce tvoří domácí příprava.

FIA má svého zástupce v EU, který lobuje za naše požadavky u poslanců a žádá nás, abychom tuto snahu podpořili i my sami tím, že navážeme spolupráci s našimi zástupci v EU. O to jsme se zatím pokusili jednou v souvislosti s jednáním WIPO o otázkách duševního vlastnictví. Někteří poslanci na náš dopis reagovali, ale už jsme je dále nekontaktovali, protože jednání byla odročena.

FIA nás často žádá, abychom více spolupracovali s vládními orgány, což dosud naše organizace dělá minimálně. Myslím, že toto by mělo být jedním z našich hlavních cílů v této sezóně.

Na rozdíl od řady evropských zemí nejednáme /a podle zákona de facto ani nemáme právo/ o kolektivních smlouvách s mnoha poskytovateli práce /máme jen dvě dohody, s ČT a ČR/. Také jsme nejednali o našem vztahu k pirátství, kde existují dvě protichůdné názorové skupiny, jedna, která zastává volný přístup ke všem informacím, druhá, která zastává právo uvalit na použití čehokoliv poplatky, z nichž by patřičná část šla umělcům. S tím souvisí i rozšiřování platnosti příbuzných práv na období 70 let i u výkonných umělců.   Vůbec jsme např. nezaznamenali, že si toto právo vydobili hudebníci, nikoliv naše profese, i když FIA proto /za nás/ dělá, co může.  S tím souvísí i debata o současném trendu informační společnosti, a o tom, jaký má vliv na naši profesi. O tento problém také nejevíme zájem.  Nezabýváme se ani snahou producentů vynutit si převod práv od výkonných umělců na ně samotné, či honorářovou politikou v oblasti reklam a pod.  Ani otázky kulturní diverzity nevyvolaly u nás žádnou odezvu. Teprve ze Slovenska jsme se dozvěděli, že naše vláda rezoluci OSN o kulturní diverzitě nedávno schválila. Slovenští kolegové jsou v této oblasti značně aktivní. Podle mého názoru, který je ale velmi diskutabilní, je tato rezoluce především pomocníkem francouzskému souboji s americkými obchodníky s uměleckou produkcí na světovém fóru, zatímco u nás jsou otázky této diverzity z hlediska naší profese celkem marginální. Upozorňuji ale, že je to téma k diskusi, která u nás zatím neprobíhá.

Dosud jsem se nezmínil o našem vztahu k naší výběrči organizaci Intergram. Z mezinárodníhoi hlediska můžeme být spokojeni. Intergram za nás řeší problémy s příbuznými právy, jednání WIPO i otázky pirátství, aniž bychom se tím sami museli zabývat. To je asi důvod, že mezi námi není zájem o informace z těchto oblastí.

Jedním z hlavních zdrojů vzájemného poznávání jsou výroční zprávy členských organizací. Tady opět odkazuji na zprávu umístěnou na webových stránkách.  Z těchto informací se zdá, že v naší zemi žijeme vlastně v poklidném tempu, nesnižují se u nás platy, neruší pracovní místa, ale také nevyvíjíme tolik různých aktivit /především v jednáních o honorářových minimech/ jako jiné organizace. Loňská krize s financováním příspěvkových organizací v Praze byla výjimkou. Ani nevyvíjíme tlak na zvýšení státního zájmu o Kulturu.  Může nás ovšem uklidnit, ale ne uspokojit, že náš stát příspívá na kulturu víc než v takové Itálii, kde je státní příspěvek jen 0,16%HDP, zatímco v Evropě je průměr 1,4%.

Přiznám se, že jsem měl několikrát potíže při psaní naší výroční zprávy, protože činnost naší organizace je poněkud jinak nastavena, než je zvykem v jiných zemích EU. My se věnujeme spíše profesním a sociálním otázkám, jako je orgnizování Thálie, spoluúčasti na jiných cenách, nominování umělců na různé druhy ocenění, nebo finanční a právní pomoc našim členům. Toto jsou ale otázky, které kolegům v zahraničí mnoho inspirace nepřinášejí.

Za 7 let, kdy zastupuji naši organizaci ve FIA, nám tato mezinárodní organizace pomohla pokaždé, když jsme potřebovali pomoc zvenčí. Na druhé straně musím přiznat, že my jsme do její práce příliš inspirativních myšlenek nepřinesli, i když jsem se o to občas snažil. Závěrem bych rád uvedl osobní názor, že by bylo třeba posílit vědomí, že jsme součástí evropského divadelního i audiovizuálního dění a tím pádem by měl být u nás větší zájem o společné záležitosti. Problém bude možná v tom, že ti, kdo vyjíždějí se svými inscenacemi do Evropy, či ti, kdo točí ve filmech v cizině, jsou právě ti, kdo mají o dění v Evropě i ve světě zájem. Ti ale většinou nejsou členy naší organizace, takže není nikdo, kdo by tato témata mezi nás přinášel.

Podpořte nás Podpořte Thálii
facebook





Asociace Nezávislých Divadel
!intergram Dabingová cena
F. Filipovského
Novoměstský hrnec smíchu Festival české filmové
a televizní komedie
PODĚBRADSKÉ
DNY POEZIE
Nadace život umělce Senior Prix