NezávisláProfesní
Odborová organizace
Výkonných umělců
Nezávislá
„Čas oponou trhnul – a změněn svět !“ – tímto starým veršem básníka Jana Nerudy můžeme charakterizovat i události, které se u nás odehrály v listopadu l989 a jež přinesly historickou změnu celospolečenských poměrů. Po čtyřiceti letech komunistické totality se český národ (tehdy ještě společně se slovenským) vydal opět na cestu k demokracii. Klíčovou roli v okamžiku onoho dějinného zvratu sehrála mládež, především studenti, ale hned druhý den po bouřlivých událostech 17. listopadu 1989 se k nim připojila obec divadelníků. Bylo to ve chvíli, kdy ani zdaleka nebylo všechno rozhodnuto, vládnoucí režim měl stále ještě prostředky odpor izolovat a potlačit. Ale – jak už několikrát v našich dějinách – divadelníci opět sehráli také politickou úlohu. A právě celostátní stávka divadel, kdy se jeviště proměnila v diskusní fóra, bleskově rozšířila obecné povědomí o pražských událostech a proměnila tlak protestů v nepotlačitelné, a tedy vítězné celospolečenské hnutí v tzv. Sametovou revoluci.
Stejně jako na sklonku roku 1989 čeští a slovenští divadelníci vycítili tep doby a pochopili, co je jejich morální povinností, uvědomili si velmi brzy, že zásadně se měnící politické a ekonomické podmínky změní také podmínky tvorby a existence divadelních umělců. A že k zabezpečení těchto podmínek je zapotřebí vytvořit nezávislou profesní odborovou organizaci, která by samozřejmě neměla nic společného s někdejšími ideovými uměleckými svazy bývalého režimu. Proto se už 11. února 1990 – tedy ani ne tři měsíce po listopadových událostech – v pražském Divadle na Vinohradech sešla ustavující valná hromada nově vzniklé Herecké asociace.
Do vínku – kromě mnoha příslibných pozdravů, které jejich autoři ne vždy proměnili v činy – dostala za úkol především zajištění základního smyslu existence všech odborových organizací, totiž řešení otázek smluvních vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. V případě Herecké asociace však nešlo jen o problematiku stálých divadelních angažmá. Mnohem složitější jednání čekala představitele asociace v oblasti mimodivadelní činnosti, tzn. se zástupci médií, filmu, televize, rozhlasu a dabingu. Bylo třeba se také zabývat otázkami honorářových sazebníků či reprízného. Samozřejmě šlo i o zajištění plnohodnotného začlenění naší Herecké asociace do mezinárodního kontextu, do světové herecké organizace FIA. Tyto rozhodující úkoly byly a nadále zůstávají základními směry působení Herecké asociace.
Jinou oblast činnosti představuje oblast právní a sociální pomoci. Sem patří právní poradna, finanční pomoc ze sociálního fondu i bezúročné půjčky, péče o seniory atp. Z iniciativy Herecké asociace vzniklo také každoroční udílení několika významných uměleckých ocenění, dabingové Ceny Františka Filipovského, ve spolupráci s Nadací Život umělce ceny Senior Prix a především „rodinného stříbra“ asociace, Ceny Thálie. Její pravidelné slavnostní udílení v historické budově Národního divadla v Praze v rámci Mezinárodního dne divadla se stalo celospolečensky sledovanou událostí, největším svátkem českého divadla. Ceny Thálie jsou udíleny od roku 1993 a to jak za individuální jevištní výkony v uplynulém roce, tak uměleckým seniorům za jejich celoživotní mistrovství (kromě toho nyní existuje ještě zvláštní Cena Kolegia Cen Thálie a Cena pro mladého umělce do 33 let).
Pokud jde o členskou základnu, je samozřejmé, že původní česko-slovenské složení se po osamostatnění Slovenské republiky k 1. lednu 1993 přechodem slovenských členů do vlastní korporace poněkud proměnilo (i když v letech 1990 až 1992 nebyl počet slovenských herců Herecké asociace nijak vysoký). Profesně je herecká asociace otevřena všem druhům jevištního projevu, tedy i operním pěvcům, tanečníkům, mimům a muzikálovým umělcům, přesto od samého počátku převážnou složku členstva tvoří činoherci.
